Spekulovaná ochota čínských úřadů aktuálně tolerovat silnější domácí kurz ve stále nejistém koronavirovém prostředí je spjata zejména s Donaldem Trumpem. Čína jako by před prezidentskými volbami nechtěla vyvolávat další geopolitické roztržky, které by mohly Trumpovi teoreticky nahrát plusové body. Ostatně, jak jinak by se blonďatý státník měl, resp. chtěl, zapsat do americké historie než jako prezident, který přemohl největšího konkurenta Čínu – minimálně v tom, co kdysi slíbil, a to je snížení obchodního deficitu s ekonomikou rudého draka.
Americké volební průzkumy na konci září sice už ukazovaly převahu demokratického kandidáta Bidena, s nástupem října se však pomyslné nůžky podpory začaly ještě více rozevírat. Dalo by se říci, že pro Čínu je tento vývoj lepší variantou. Zatímco výhra Trumpa by nepochybně přinesla příslib dalšího zpřísnění americko-čínských vztahů, u Bidena existuje naděje alespoň nějakého uvolnění. I když i v jeho případě je upozorňováno na to, že z dlouhodobého hlediska by k Číně zřejmě nepřistupoval zcela laxně. Biden již dříve hovořil o spojení demokracií, které zdvojnásobí jejich ekonomickou sílu, což Čína nebude moci ignorovat. V takovém případě bude mít „demokratický blok“ dostatečnou sílu na to, aby mohl podporovat cestu směrem k demokratickým zájmům a hodnotám, ať už v oblasti práce, životního prostředí, transparentnosti či technologií, uvedl demokratický kandidát.
Ale to jsou dlouhodobé vyhlídky. Z těch krátkodobých je možné spolu s Bidenem vyzdvihnout několik bodů. Jeho vítězství s výrazným náskokem by přineslo uklidnění ohledně možnosti napadení výsledku Donaldem Trumpem. Vedle toho by připravilo cestu k převaze demokratů v klíčových orgánech, což by patrně vyústilo v přijetí podpůrného fiskálního balíčku v mnohem větším objemu, než který chce Trump a republikáni. Výsledkem toho by byl příliv dodatečné dolarové likvidity. Americké ministerstvo financí má na svém učtu u Fedu prostředky v hodnotě více než 1,7 bilionu dolarů, přičemž další by se nepochybně poměrně snadno vybraly na dluhopisovém trhu, kde je navíc stále aktivní americká centrální banka s možnou vidinou nákupů instrumentů s delší splatností. Výsledkem toho by byl tlak na slabší dolar*, který byl by o to větší, pokud by se začalo hovořit o zvyšování daní, a naopak silnější jüan.
Silnější čínská měna by mohla pro Čínu představovat v nejistém koronavirovém prostředí problém. Pokud bychom uvažovali silné tempo posilování a výhled na horizontu měnové politiky, výsledkem by bylo utahování měnových podmínek skrze kurzový kanál (navíc v prostředí ve srovnání se zbytkem světa mnohem vyšších sazeb), které by, jestliže by v ekonomice rudého draka propukla například další vlna pandemie a uzavírky, nebylo žádoucí. Dá se uvažovat i o určitém omezení exportu, to by však bylo mnohem více závislé na obnově zahraniční poptávky, kde Čína doposud profitovala především z vývozu elektroniky a zdravotnických potřeb. Navíc velká většina čínského mezinárodního obchodu je denominována v dolarech.
Na základě toho lze říci, že Číně by silnější domácí měna ve výsledku neměla nijak vadit, i přes trvající koronavirou nejistotu. Přispět k tomu by mělo i postupné otevírání čínských finančních trhů zahraničním investorům. Zde lze v rámci výčtu posledních změn zmínit snížení rezervních požadavků u devizových forwardů z 20 % na 0 %, což je krok v podstatě zlevňující možnost shortovat čínskou měnu. A jak se ukázalo, zafungoval, když jüan na začátku aktuálního týdne oslabil.
Rovina tohoto kroku může být dvojí. Jednou z možností je snaha stabilizovat kurz, který se v posledních měsících vyvíjel jasným směrem k silnějším hodnotám, což by pro Čínu vzhledem k americkým prezidentským volbám nemuselo být tak žádoucí. To lze chápat jako snahu vztaženou ke konkrétní brzké události a jejím možným dopadům. Další úhel pohledu je mnohem širší a souvisí s přístupem na čínské finanční trhy. Větší transparentnost a likvidita s vidinou zajímavých akciových a dluhopisových příležitostí by mohla vést k přílivu zahraničního kapitálu vyvolávajícího tlak na silnější jüan. A pokud by šlo o dlouhodobý trend, Čína by se dočkala toho, o co patrně usiluje nejvíce, a tím je rozšíření renminbi jakožto světové rezervní měny. Tomu by síla čínské měny měla pomoci, o to víc, pokud by šlo o situaci, kdy by světové centrální banky byly „ukonejšeny“ větší transparentností, s čímž by souvisela i citelně menší obava z možných zásahů čínské měnové autority, jako tomu bylo v roce 2015 u devalvace jüanu nad 7,00 USDCNY.
Zdá se tedy, když pomineme současnou koronavirovou situaci, že z dlouhodobého hlediska by pro Čínu neměla být silná čínská měna problém. Právě naopak. A z toho důvodu by pro zemi rudého draka byl přijatelnější demokratický kandidát Biden. Ten by sice, jak jsme již uvedli, nemusel být stoprocentní „holubicí“, ve srovnání s „jestřábem“ Trumpem lze však čekat mnohem uvolněnější náladu ze strany tzv. modré vlny.
*Zde je samozřejmě možné, že pokud by velký fiskální balíček opětovně nastartoval americkou ekonomiku, jež by se začala vyvíjet lépe než zbytek světa, na dolar by to mělo pozitivní vliv. Postupem času, za předpokladu obnovy ostatních zemí, například rozvojových profitujících ze slabých tamních kurzů v situaci zvládnutí pandemie a postupně obnovujícího se mezinárodního obchodu, by se ale situace měla opět obrátit.
Disclaimer: Tento článek má pouze informativní charakter a neslouží jako investiční doporučení dle zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu. Při zpracování tohoto článku autor vycházel z veřejně dostupných zdrojů. Za případné chyby v textu nebo v datech nenesou společnosti Roklen Holding a.s. ani Roklen360 a.s. odpovědnost.
Autor: Jan Berka
Zdroj: Roklen24
