Slabý dolar, levná ropa

O mechanizmu záporné korelace jsem mluvil již před třemi lety při vysvětlování příčin jeho přechodného rozkolísání, které bylo spojené se strukturálním zpevněním dolaru. Osou mechanizmu je reakce nabídky ropy na změnu její ceny, která pro 90% nabídky znamená cenu v jiné měně než dolar. Když dolar posiluje, jiné měny, včetně měn v zemích, které ropu těží, slábnou. Důsledkem posilování dolaru, který pociťují ropní exportéři, je tedy růst cen ropy v národní měně a růst příjmů z prodeje ropy. Tato situace vybízí ke zvýšení těžby ropy, ale učinit tak v poměrně krátkém čase mohou jen někteří. Jedná se především o země, které si udržují rozsáhlé rezervy těžby připravené k okamžitému využití – Saudská Arábie, Kuvajt, Katar – tedy kartel OPEC. Mimo OPEC je nutné na navýšení těžby čekat: od tří do šesti měsíců v případě břidlicových ložisek, od tří do pěti let v případě konvenčních ložisek a dokonce víše než osm let v případě hlubokomořských nalezišť. Důsledkem navýšení těžby v kartelu OPEC je snižování cen ropy v dolarech.Musíme si také povšimnout toho, jelikož je to velice důležité, že američtí těžaři ropy z břidlicových polí sledují ceny ropy v dolarech, které nereagují na měnové kurzy, ale teprve na změny nabídky na fyzickém trhu s ropou.

Když dolar slábne, měny exportérů mimo USA posilují, ropa v těchto měnách levní a klesají příjmy z exportu. Nižší cena ropy je obecně signálem pro omezení nabídky, ovšem ne všichni na tom mají zájem. Producenti mimo OPEC se snaží maximalizovat těžbu z dobývaných ložisek, přičemž se řídí technologickým optimem a nikoliv pohyby měnových kurzů. Země OPEC se také nenacházejí ve stejné situaci. Pro všechny jsou příjmy z exportu ropy základním zdrojem příjmů do rozpočtu. Omezení těžby jednou zemí, bez uzavření dohody s ostatními, není pro mnoho z nich řešením, protože sníží příjmy bez přičinění se k růstu cen ropy. Existuje také obava z toho, že uvolnění místa na trhu využije soused. Proto vyžaduje omezení těžby v rámci OPEC dohodu a mírou pro určení jejich účinnosti je pak růst cen ropy v dolarech.

Země OPEC v současné době účinně realizují dohodu o omezení těžby, jejímž cílem je růst cen ropy a příjmů z exportu. Vidina dlouhodobě slábnoucího dolaru však dosahování tohoto cíle značně komplikuje. Dolarové ceny ropy sice vzrostly, národní ceny však již mnohem méně, což snižuje příjmy z exportu a naopak zvyšuje tlak na dlouhodobé udržení limitů či dokonce jejich rozšíření. Na druhou stranu znamená výraznější oslabení těžby i větší tlak na růst dolarových cen ropy a na růst nabídky ropy v USA. Děje se tak proto, že rostoucí ceny ropy v dolarech účinně podporují těžbu právě USA a růst těžby poté způsobuje snižování cen. Protože kurs dolaru není faktorem, který je brán v úvahu při rozhodnutích týkajících se americké těžby, mechanizmus spojující cenu ropy s kursem dolaru velice výrazně oslabil.

V prosincovém příspěvku jsem představil argumenty, které podporovaly tvrzení, že ropa by při průměrné roční ceně nepřesahující 60 dolarů za barel měla v letech 2018 – 2019 uspokojit rostoucí poptávku. Na konci prosince jsem přesvědčoval, že růst cen do blízkosti 70 dolarů vyplýval z přechodných faktorů a byl poháněn spekulativními transakcemi na trzích s cennými papíry. Článek jsem ukončil tezí, že atraktivita backwardation může pro finanční investory udržovat růstový trend cen ropy ještě po nějaký čas. Pokud se ovšem v následujících měsících neobjeví nová omezení v nabídce ropy, měla by v horizontu čtvrt roku nebo dvou kvartálů cena ropy klesnout. Několik dnů po zveřejnění se přes finanční a komoditní trhy přehnala vlna změn, která srazila cenu ropy do blízkosti 60 dolarů. Američané zvládli cenovou zkoušku, zredukovali náklady na těžbu o polovinu a přesunuli mez rentability těžby z 60-80 dolarů na 30-40 dolarů za barel ropy WTI. Díky tomu mají při ceně nad 60 dolarů za barel přímo žně. V listopadu minulého roku přesáhla těžba v USA 10 mbd a v průběhu roku 2018 vzroste o dalších 1,3 mbd. Což je zhruba tolik, kolik se v roce 2014 vytěžilo při ceně ropy WTI kolem 90 dolarů za barel. Vezmeme-li v úvahu rychlejší růst nabídky v Kanadě a v Brazílii a také udržování těžby v zemích OPEC na současné úrovni, objeví se od poloviny roku 2018 na trhu přebytky v nabídce a tato situace se udrží i v roce 2019 i přes výrazný růst poptávky, který je předpokládán v rozsahu 1,9 mbd v roce 2018 a 1,6 mbd v roce 2019 (pro srovnání, v letech 2015 – 2019 po zohlednění dat za období 2015 – 2017 bude poptávka růst z roku na rok průměrně o 1,7 mbd, tedy tolik, jako v letech 2003 – 2007). Pokud se neobjeví geopolitické faktory nebo jiné hříčky osudu, které by omezily nabídku, cena ropy Brent se v roce 2018 nejspíše přiblíží 60 dolarům za barel a v roce 2019 může i o něco klesnout pod tuto hranici.

Vraťme se ale k dolaru a příčinám jeho slábnoucí kondice. Tento problém analyzovali ekonomové z Banky pro mezinárodní platby v Bazileji. Výsledky své analýzy nedávno zveřejnili v článku s výstižným názvem: „Kurs dolaru jako faktor globálního rizika: důkazy z investic“ (BIS Working Papers No 695, leden 2018) K jakým závěrům dospěli? Stručně řečeno – příčinou slábnoucího dolaru je synchronizovaný hospodářský růst mimo USA. Podnikatelé zejména z rozvíjejících se ekonomik investují stále více a investiční výdaje financují valutovými úvěry, které čerpají v amerických dolarech v národních bankách nebo prostředky pocházejícími z prodeje amerických obligací (rezervní měna, nejplynulejší trh, relativně nízké náklady ve srovnání s úvěry v lokální měně). Výměna dolarů za národní měnu dolar oslabuje (roste nabídka dolaru v oběhu). Současně posilují národní měny (roste poptávka po těchto měnách). Tento proud nabídky dolarů mimo USA určitě převažuje nad proudem poptávky po amerických obligacích a cenných papírech. Tato situace bude trvat tak dlouho, dokud bude globální hospodářství zrychlovat. Podle prognóz velkých mezinárodních bank tato situace potrvá minimálně dva roky a kurs dolaru k euru může ke konci roku 2018 dosáhnout úrovně až 1,30, o rok později pak na 1,40. Neměli bychom se tomu nijak zvlášť divit – připomeňme si průměrný kurs dolaru k euru na úrovni 1,37 v období 1999 – 2007, kdy globální hospodářství velmi rychle rostlo.

Nenastane-li něco neočekávaného, můžeme v horizontu nejbližších dvou let počítat jak se slábnoucím dolarem, tak s klesajícími cenami ropy. Což je dobrá zpráva hlavně pro řidiče, protože právě tyto faktory ovlivňují trendy na tuzemském trhu s palivy. Naplní se tento scénář? Uvidíme.

Autor: Adam B. Czyżewski (Hlavní ekonom PKN Orlen)
Zdroj: Roklen24