Mohlo by se zdát, že jde o pouhá čísla deficitů a jejich řády, avšak způsob, jakým se k tomuto kompromisu dospělo, je možná mnohem důležitější než matematická a ekonomická srovnání. Před deseti lety jsme byli v podobné situaci svědky filozofických diskuzí o správném pojetí ekonomiky a peněz. Pravá strana spektra poukazovala na zlo a rozklad, který je nevyhnutelným výsledkem tištění peněz. Levá strana neměla na tento útok žádnou strukturovanou odpověď. Dnešní diskuse, která se vedla ve velmi pragmatickém duchu, na jakékoliv filozofické téma v tichosti rezignovala. Jak se říká, mlčení je také vzkaz.
Co bychom si však měli jako obchodníci a investoři z dané situace odnést? Předně je jasné, že ani jedné z politických stran se nechce podstatným způsobem americký vládní deficit zredukovat. Jedná se o vnitropolitický boj, ve kterém si proti sobě nechtějí obě strany poštvat voličskou masu tím, že sníží přerozdělování a bohaté sponzory tím, že zvýší daně, přestože by se k obojímu mělo přistoupit. Dalším vypovídajícím momentem je, že jediná rozpočtová kapitola, ve které se počítá s růstem, je oblast zbrojení. Priority jsou jasné a velmi těžko zvratitelné. Velmi pravděpodobným scénářem dalšího vývoje je nominální ekonomický růst doprovázený zvýšenou inflací, vyššími úrokovými sazbami na delší dobu a izolovanými krizemi, které se však nikdy nespojí do jediné monstrózní krizové vlny á la 2009. Čeká nás prostě pokračování toho, na co jsme si už zvykli od konce covidového období.
Je ironií, že se stejným problémem, jaký trápí reprezentaci USA, se potýká i současná česká vláda. Monstrózní rozpočtový schodek není schopna snížit ani zvýšením daní, protože by se zpronevěřila svému volebnímu slibu, ani snížením spotřeby, protože by to znamenalo volební prohru v příštím období. Americká ekonomika je natolik dominantní, aby svou slabou chvilkou ve zdraví proplula. Malá česká ekonomika by na svoje váhání mohla doplatit měnovou krizí a dvoucifernými úrokovými sazbami.
Autor: Dušan Vaškovic
Zdroj: Roklen24
