ECB přiznala porážku, budoucnost je nejistá
Když se člověk na výstupy ze čtvrtečního zasedání Evropské centrální banky podívá podrobněji, zjistí, že přijatá rozhodnutí jsou poměrně překvapivá a zásadního rázu. Ale pěkně popořadě.
Zaprvé ECB rozhodla o snížení hlavní depozitní sazby o 0,1 % na -0,5 %. Někteří tržní účastníci očekávali větší snížení o 0,2 na -0,6 %. Toto ale není až tak zásadní. Zadruhé ECB schválila obnovení programu kvantitativního uvolňování neboli nákupy aktiv a to v objemu 20 miliard euro měsíčně. Program bude spuštěn od listopadu. Zde také nějaké zásadní překvapení nepřišlo, tržní účastníci obnovení programu očekávali, i když je pravda, že někteří z nich očekávali 30 miliard euro měsíčně. Zatřetí schválila ECB dvě relativně minoritní záležitosti a to dvojitou segmentaci úročení přebytečných bankovních rezerv (tiering system) a zmírnění nákladů na financování bank dlouhodobou likviditou (TLTRO).
A nyní k záležitostem zásadního rázu. Zaprvé nový program kvantitativního uvolňování nemá stanoveno datum, ke kterému by měl být ukončen. Podle ECB k tomu dojde až tehdy, kdy míra inflace, realizovaná i prognózovaná, se dostane udržitelně a robustně na inflační cíl. Stejné je to u výhledu úrokových sazeb (forward guidance). Sazby podle ECB zůstanou na současné nebo ještě nižší úrovni také až do tehdy, kdy míra inflace, realizovaná i prognózovaná, se dostane udržitelně a robustně na inflační cíl. A to je oproti dřívějšku zásadní změna, která indikuje, že se ECB svých cílů v nejbližším období dosáhnout rozhodně nepodaří.
Zároveň ECB poměrně výrazně snížila prognózu růst HDP a inflace na příští tři roky. ECB očekává, že HDP eurozóny poroste pouze 1% tempem a že inflaci bude i nadále výrazně pod 2% inflačním cílem, a to i v roce 2021. ECB tak přijatými kroky a novou prognózou přiznala porážku, protože se nedomnívá, na horizontu měnové politiky, tj. přibližně 18 měsíců, dojde ke splnění inflačního cíle. Na hospodářský růst je také dosti skeptická. Přitom platí, že mnoho tržních účastníků má ještě skeptičtější prognózy než ECB. Platí to například pro největší americkou investiční banku Goldman Sachs.
ECB udělala a dělá všechno proto, aby inflačního cíle dosáhla, nicméně se jí to nedaří a s velkou pravděpodobností dařit ani nebude. Je to pravděpodobně důsledek slabého ekonomického růstu, klesajících inflačních očekávání, demografických trendů, nových technologií a e-commerce sektorem. Všechny tyto faktory přispívají k příliš slabému růstu cen. ECB již vystřílela všechny náboje a nyní musí čekat, co udělají vlády v zemích eurozóny ohledně fiskální politiky. ECB ve čtvrtek dokonce nepřímo zmínila, že nyní je řada na vládách členských zemích, aby své ekonomiky podpořily fiskálním stimulem.
V konečném důsledku se tak můžeme těšit na dvě záležitosti. Jednak uvidíme, jak se členské státy postaví vůči potenciálním fiskálním stimulům, a jednak uvidíme, s čím přijde nová šéfka ECB Christine Lagardeová. Třeba nejsme tak daleko od okamžiku, kdy začne ECB rozdávat občanům peníze napřímo (helicopter money). Příliš se o tom zatím nemluví, nicméně pokud by chtěla ECB inflaci a ekonomiku skutečně dále podpořit, nic jiného by jí pravděpodobně nezbývalo. V každém případě platí, že budoucnost měnové politiky ECB je extrémně nejistá.
Autor: Michal Stupavský, investiční stratég Conseq Investment Management
